Popis
Kostel Panny Marie Uzdravení, zvaný také Madonna della Scorza, je svatyně čtvrti Umbertino na piazza Brin v La Spezii. Poznáte ho podle dvou zvonic s novobarokními kupolemi.
Kostel se stavěl od roku 1887 pro novou dělnickou čtvrť Umberto I podle projektu architekta Maurizia Dufoura. Bohoslužbám byl otevřen v roce 1900 a vysvěcen v roce 1910, ale zvonice byly dokončeny až v roce 1912.
Uvnitř je jediná klenutá loď s emporami po stranách presbytáře. Barokní mramorový hlavní oltář pochází z roku 1771: je starší než kostel, v němž stojí.
Nad oltářem, asi jedenáct metrů nad zemí, rámují čtyři sloupy ze žlutého veronského mramoru trůn Madony Uzdravení, obrazu uctívaného věřícími. Autor i původ jsou neznámé; zdá se, že jde o dílo ze 16. století.
V roce 1925 byl obraz ozdoben zlatými diadémy, které vznikly roztavením šperků a ozdob darovaných farníky. Téhož roku byly vysvěceny varhany Tamburini na kůru nad vchodem, které v roce 1991 restaurovala tatáž firma, jež je postavila.
V pravé lodi visí plátno janovského malíře Giovanniho Andrey De Ferrariho s Pannou Marií jako dítětem a svatými Annou a Jáchymem. V levé zaujme Mrtvý Kristus, dramatická dřevěná socha Carla Giovannoniho z La Spezie z roku 1965. U vchodu nese kropenka dodnes stopy těžkého vandalského činu z roku 1907.
Jméno i úcta pocházejí z jiného kostela: staré oratoře Madonna della Scorza vedle kláštera ze 16. století, tam, kde dnes vede viale Ferrari. Byla zbořena, když se železniční nádraží přestěhovalo z Valdellory na dnešní místo.
Z té oratoře zbylo jen několik sloupů, znovu použitých v budově bývalého hotelu Terminus, kterou v letech 1906 až 1908 postavil architekt Zanazzo.
Před kostelem, na piazza Brin, stojí Fontana delle Voci (Fontána hlasů) Mirka Basaldelly z roku 1956.
Kostel se stavěl od roku 1887 pro novou dělnickou čtvrť Umberto I podle projektu architekta Maurizia Dufoura. Bohoslužbám byl otevřen v roce 1900 a vysvěcen v roce 1910, ale zvonice byly dokončeny až v roce 1912.
Uvnitř je jediná klenutá loď s emporami po stranách presbytáře. Barokní mramorový hlavní oltář pochází z roku 1771: je starší než kostel, v němž stojí.
Nad oltářem, asi jedenáct metrů nad zemí, rámují čtyři sloupy ze žlutého veronského mramoru trůn Madony Uzdravení, obrazu uctívaného věřícími. Autor i původ jsou neznámé; zdá se, že jde o dílo ze 16. století.
V roce 1925 byl obraz ozdoben zlatými diadémy, které vznikly roztavením šperků a ozdob darovaných farníky. Téhož roku byly vysvěceny varhany Tamburini na kůru nad vchodem, které v roce 1991 restaurovala tatáž firma, jež je postavila.
V pravé lodi visí plátno janovského malíře Giovanniho Andrey De Ferrariho s Pannou Marií jako dítětem a svatými Annou a Jáchymem. V levé zaujme Mrtvý Kristus, dramatická dřevěná socha Carla Giovannoniho z La Spezie z roku 1965. U vchodu nese kropenka dodnes stopy těžkého vandalského činu z roku 1907.
Jméno i úcta pocházejí z jiného kostela: staré oratoře Madonna della Scorza vedle kláštera ze 16. století, tam, kde dnes vede viale Ferrari. Byla zbořena, když se železniční nádraží přestěhovalo z Valdellory na dnešní místo.
Z té oratoře zbylo jen několik sloupů, znovu použitých v budově bývalého hotelu Terminus, kterou v letech 1906 až 1908 postavil architekt Zanazzo.
Před kostelem, na piazza Brin, stojí Fontana delle Voci (Fontána hlasů) Mirka Basaldelly z roku 1956.